Balení na cesty probíhalo tentokrát trochu netradičně. Člověk jede na delší dobu a tak po chvíli zjišťuje, že bere několikanásobně víc věcí, než je obvyklé. Chvíli přehazuji trička a ponožky do batohu, za chvíli je zase rovnám zpátky do skříně. No co, nemusíme se uskromňovat, Tuktuk to uveze i se skříní, aspoň bude spousta čerstvého prádla na každý den.

Bydlení Jeden z hotelů v námi uvažované cenové relaci

Netradiční je i to, že s sebou bereme asi půl batohu kafe - dar od jednoho z našich sponzorů. Celý batoh je provoněný kávou a mě najednou napadá, že by to mohlo dělat neplechu - drogy se většinou v kafi pašují. Cesta byla celkem v pohodě a v Bangkoku to přišlo. Policejní psi nás sledují, jako kdybysme měli na batohu přivázanou kočku a tak si nás celníci berou stranou a prohlíží batohy.

Výhled z okna

Po otevření všech balíčků kávy, samozřejmě bez drog, dochází k nejhoršímu. Prý bude prohlídka tělesných dutin. Polévá nás horko. Záchrana přichází nečekaně od dvou gentlemanů v růžových košilích za námi. Prý to ochotně podstoupí za nás. Hlava nám to nebere, ale my to bereme všemi deseti. Po chvíli přemlouvání od nás všech a malém kávovém úplatku, celníci nakonec souhlasí.

Hotel v Bangkoku hledáme podle našich cenových priorit. Stane se naším domovem na nejbližších 14 dní. Nalézáme přijatelný poměr cena/velikost a tak když vysypem do našeho pokoje - kam se vejde sotva jedna průměrná thajská rodinka (bez krys) - ze zavazadel celý náš cirkus, tak jsou všechny plochy včetně podlahy kompletně zarovnané. Díky důmyslnému sytému - co je před tebou hoď za sebe - se dá po pokoji dokonce i korzovat. Navíc máme jako jediný z 20ti pokojů na patře okno směrované ven z budovy a dokonce i s výhledem.