Po dlouhém období neúspěchu začínáme zvažovat krizové řešení kolem Vespy. Jedno z nich je koupit drahou Vespu, skrz kterou je vidět na silnici a druhé je koupit superdrahou Vespu, skrz kterou vidět není. Obojí je z krámku od obchodníka. Když už se rozhodujeme, že půjdeme asi radši do superdrahý, tak se objevuje další možnost - nádherná, neuvěřitelně levná, ale asi 1000 km od nás. Ale za ty prachy... Čekáme na víkend, ale chlapík najednou nemá čas a že za tejden. Tak to už ani náhodou. V totálním zoufalství a depresi objevuju nový inzerát. Okamžitě domlouváme schůzku a jedem tam. Vespa je celkem dobrá, ale jak se dozvídáme na místě, tak 6 let stála a nevrčí. Už ani o Vespu dál. Druhý den bereme tuktuka a jedem na vzdálenost 2 pokut(cca 15 km) Bangkokem. Na místě vytrháváme sedačky a cpeme Vespu dovnitř. Za ní jdou zpátky sedačky a zbylý prostor vycpáváme Kozáčem. Vespička se ani nehne. Cestou na nás místní dost mávají a fotí si nás. Následuje celkem svižná oprava u profíků v Piaggio servisu - hlavně neobvyklá(nikdo nás nebere na nákupy náhradních dílů a asi by byli nejraději, kdyby jsme tam vůbec nebyli). Při návratu na hotel nás čeká překvapení. Před hotelem stojí delegace a sám starosta nám předává čestné občanství za přepravu Vespy ve stylu, za který by se žádný rodák nemusel stydět.

Informace o stroji pro zajímavost:
Objem: 125 ccm
Typ motoru: dvoutakt, jednoválec
Rok výroby: 1965
Vin začíná(pro fajnšmekry z řad Vespařů): VNB6T

    Během našeho pobytu v hotelu jsme také zaznamenali nepříjemné stránky pobytu ve čtvrti, kde bydlí samí cizinci. Nejmučivější a zároveň nejgeniálnější je způsob obživy jednoho z místních žebráků. Každý večer se objeví u nás před hotelem a hraje na flétnu. Dvě hodiny. V kuse. Jedinou písničku a pořád dokola. Po dvou dnech jí umíme nazpaměť. Po týdnu zvažujeme, kolik mu dát, abychom ho už nikdy neslyšeli. Po 14ti dnech přemýšlíme, jak se nejlíp zbavit těla. Teď už jsme si zvykli a jsme húúúúú húúúú húúúúplně v pohodě.