Začíná se nám stávat, že nás poznávají lidé na ulici - hlavně profesionální řidiči jako jsou ostatní tuktukáři a taxikáři. Od těch máme asi největší podporu. Kdykoliv někde jedeme, tak nám mávají a ukazují zvednutý palec. V jednom obchodě na nás najednou promluví tuktukář. Myslíme si, že nám bude nabízet svoje služby, jak to dělají vždycky, ale z něj vypadne jen:"Vy jste koupili tuktuk". A palec. Už je na čase abysme vypadli.

Podcenění situace? Po zhlédnutí toho, jak se vybavují místní se naše jistota vytrácí

Přípravy vrcholí Vybavujeme vším co uvezeme

Naše přípravy na cestu jsou již téměř u konce. Dokoupili jsme poslední náhradní díly, které potřebujeme a které se nám vejdou do výbavy. Nejradši bysme vzali Vespu i tuktuka 2 krát na náhradní díly. Díky všemožným komplikacím se nám to z původně plánovaných 2-3 týdnů protáhlo na 4, což už je na nás trochu moc. Bangkokem už začínáme jezdit poslepu a můžeme si otevřít info kancelář s informacemi, jak se kam dostat.

Důvěra místních ve Vespu nezná mezí. Při dokupování náhradních dílů bereme lanka, žárovky a pneumatiky. Už nás nic nenapadá a tak chlapíkovi vysvětlujeme, že nás čeká cca 15 tisíc km a co by nám doporučil za náhradní díly. Očekáváme, že nám začne přinášet půl krámu, ale chlapík se jen otočí a dá na pult zapalovací svíčku. Dvě. Doufejme, že jeho důvěra bude opodstatněná. No což, kostky jsou vrženy :o)

Původce nehod Jak je vidět povinný obraz do státních budov není zrovna drobek

Thajsko mělo donedávna vysoké procento nehod ve školách. Pro nás celkem nepochopitelné. Od lehčích, přes polámané končetiny až po několik tragických případů končících smrtí. Spadnul na ně, ve třídě povinný, obraz krále. Dokud jsme neviděli obraz na vlastní oči, tak nám to nedávalo smysl. Nakonec, aby se tomu zabránilo, bylo vydáno nařízení, že stěna na které je obraz uchycen musí být betonová a obraz musí být připevněn ocelovou skobou o průměru 3 cm.