Hranice s Kambodžou Moc pěkná hranice, bohužel pro nás nefunkční

    Vzhledem k tomu, že nám pomalu vyprchávají víza pro Thajsko tak máme dvě možnosti. Buď si víza prodloužit v Bangkoku = další zdržování, nebo překročit hranice. Samozřejmě jsme pro druhou možnost a tak letíme s větrem o závod(v našem případě spíš s vánkem až bezvětřím). Jediný budík v tuku je ampérmetr. Podle něj to sypeme skoro celých 15A(odhadem 50 km). Jakmile se člověk vymotá z Bangkoku (což je skoro 20Ah = 40km) začne být krajina přívětivá - všude samé políčko s rejží a po téměř měsíci stráveném ve městě je to super pohled. Cestou nás zlobí tuktuk a tak hledáme nějakého opraváře, ale co se neděje - nikde v okolí nemají ani tuka o tuktucích. Co jsme opustili Bangkok, tak jsme za 300 km nenarazili ani na jediného. Musíme na hranice tak jako tak. Víza už nám propadla a za každý den je pokutička. Hranice je pěkná, ale bohužel nedokáže odbavit mezinárodní dopravu. Aby jsme se vyhnuli dalším sankcím a získali nová víza, tak musíme překročit hranici alespoň pěšky - získat Kambodžská víza a zase se vrátit do země. Protože sháníme informace, tak pendlujeme z jedné strany na druhou v podstatě načerno a bez pasů. Nakonec víza za nás vyběhá nějakej chlapík a tak po získání víz už do Kambodže vstupujeme pouze virtuálně. Udělali jsme si krásnej výlet za pokutou a už zas můžem blbnout v Thajsku.

Thajská celní úřednice v havajské uniformě

    Po opravě tukana na zemi před autobusovou stanicí se vydáváme opět na Kambodžskou hranici. Tentokrát jiný přechod. Byli jsme předem varováni, že to je s tuktukem téměř nemožné. Prý kambodžani nemají Thajce v lásce a tuktuk je symbolem Thajska. Chvíli lámeme paní úřednici na thajské straně, aby nás vypustila ze země. Není jim jasné, jak je to s vlastníkem našich plavidel. Techničák je psaný na původního majitele, ale my máme kupní smlouvu. Vypouštějí nás a teď je míček na kambodžské straně. Kambodžská víza už máme v malíku, neděláme to přece poprvé. K tomu vyplňujeme spoustu papírů a jedeme. Hranicí probrumlávám v tukovi tak jak cedule vyžadují. Závora je nahoře a tak všichni včetně mě projíždějí. Kozáče na Vespě zastavují a kontrolují. Za chvíli se ke mě přidává a jsme tu. JÓÓÓÓ KAMBOOOOOO BEJBY. Dojíždí nás chlapík na motorce a že jsem projel bez proclení a musím zpátky na hranice. V kanceláři je celkem příjemný chlapík a vybavuje se se mnou. Pak mi úplně klidně řekne, že mě do Kambodži nepustí. Cože???? Musím mít nějaký dopis z hlavního města abych mohl pokračovat. Říkám mu polopravdu, že kamarád projel (už mu neříkám, že na motorce - ty jsou bez problémů). Nakonec mě propouští s tím, že on mi razítko nedá a nechá na celnících, jestli mě bez něj pustí. Jeden z celníků vypadá, že má dobrou náladu a když mu vysvětluju, co a jak, tak říká: "Já tě mám zkontrolovat, jestli máš víza a vstupní razítko. To máš. Tak za mně je to všechno v pořádku". _{Jóóóó Kamboooo bejby.}