Blog

Tady končí legrace, začíná zábava :o)Tady končí legrace, začíná zábava :o)

    Nejsme ještě úplně zvyklí na značky v Kambodže a tak se nám stalo, že jsme lehounce zabloudili. Ale jen asi 100 km. Trošku nás mate, že se tu města jmenují stejně jako kraje. Na značkách je vždycky vyznačená křižovatka a je tam napsaný i kraj. Takže když si to sypeme na Preah Vihear a na všech značkách to je napsané, tak je jasné, že jedeme dobře. Dokud se nám nepodaří najít městečko, kterým právě projíždíme, na mapě.

Zmýlení nás dotáhlo do pěkného kraje poblíž hranic s Thajskem a pak s Laosem. Ve vesnici, kde zůstáváme jednu noc jsme atrakcí číslo jedna. Rozhodujeme se, že odtud pojedeme po silnici, která lemuje národní park. Ihned jí pojmenováváme Forrest highway(lesní dálnice). Dozvídáme se, že po 20 km je konec asfaltu a to nás trochu překvapuje. No co jde se na věc, má to být 50km a tak to snad nějak přežijem. Po 12 km narážíme na červenou. Práší to jak v cementárně, ale jinak cesta celkem dobrá. Po pár kilometrech se ptáme na cestu. Jedem podle rad a cesta se čím dál tím víc zhoršuje. Začíná to být divné a lidi kolem také. Ptáme se na cestu chlapíka, který sklízí mák. Je trochu zvláštní, má skelný pohled a mák bere ještě zelený. Podivín. No ale podle něj jsme na hranici a kdyby jsme ještě pokračovali, tak jsme zase v Thajsku a bez proclení. Vracíme se a pokračujeme v prachové krasojízdě.

Forest highwayForest highway

Na další křižovatce jsme si 100% jistí, že tady půjde zdrhnout z dirtroady (polňačky). Po 50km je naše jistota na 20% a po několika dalších je naše jistota opět na 100%, že jedeme špatně. Klepe to tak krásně, že se nám na Vespě ulomilo zrcátko. Po několika hodinách narážíme na Mekáč, jak tady místní říkají Mekongu. Víme kde jsme, ale nevíme proč. Vypadá to na chybku v navigaci nebo v mapových podkladech. Spíš ty podklady, protože když jsme jeli přesně podle mapy, tak jsme museli uhýbat stromům.

Naše stroje prošli zátěžovou zkouškou, u které si nejsme úplně jistí, jak dopadla. Výlet se nám protáhnul na cca 150 km prachem a hrbolama. Každopádně víme, že na další takovouhle srandu musíme ty naše mazliky trochu poladit. Tuktuk nemá prachový filtr vůbec a na Vespě je něco spíš jen aby tam nevlítla moucha.

Satelit po kambodžsku - takhle pravidelnou vesničku jsme ještě neviděliVesnička uprostřed ničeho Satelit po kambodžsku - takhle pravidelnou vesničku jsme ještě neviděli
Po projetí autobusu není chvíli vidět na metrMlha přede mnou, mlha za mnou Po projetí autobusu není chvíli vidět na metr

Aby toho nebylo dost, zajeli jsme se ještě dále na východě kouknout na vodopád. Předtím jsme navštívili krásné jezero a vykoupali jsme se. Cesta k vodopádu začínala stejně jako normální dirtroada a tak jsme se po ní vydali. Dojíždíme na kopec, který je dost prudký a díky tomu, že tu jezdí celkem dost aut a prohrabávají se jim tu kola, tak je pokrytý jemňounkým prachem, do kterého noha zapadne po kotník. Ukazuje se, že prach ukrývá mnoho hlubokých výmolů, kde dosahuje hladina prachu až do půli kol. Jeden místňák kolem frčí na motorce a když mu spadla žabka z nohy přímo do prachu, tak se s ní ihned rozloučil a ani se jí nepokusil hledat. Na vodopád to má být 17km a tohle vypadá jako výzva :o) Je nám jasné, že možná zpátky pojedem traktorem.

Místní si dokážou atrakce opravdu užít. Zkuste tohle na Mumlavě :o)Koupačka Místní si dokážou atrakce opravdu užít. Zkuste tohle na Mumlavě :o)

Téměř v každém kopci je to podobné. Výmoly takové, že některé musíme objíždět a spousta jemňounkého prachu, který se při průjezdu místních offroadů zvedá a vytváří červenou mlhu. Cesta na vodopád trvala více 1,5 hodiny. Nějaká poetická duše, která psala průvodce o tom výletu prohlásila, že se cesta krásně vine mezi gumovníkovými plantážemi a domky zemědělců. Ten musel jít pěšky! Jinak si nedokážu vysvětlit, jak to všechno vnímal. Nám se obraz klepal jak při práci se sbíječkou. Vodopád samotný ani pořádně za tu námahu nestál, už jsme na této cestě potkali lepší. Při návratu jsme se dostali k tomu prvnímu kopci, který byl jasně nejprudší a nezbylo nám konstatovat nic jiného, než že je tukan stěnolez. Ani se nezadejchal :o) Dorazili jsme zpátky k jezeru, odkud jsme celkem čistí odjeli. Kluci, vybírající vstupné, kterým se při první návštěvě náš tuktuk velice líbil na nás křičí "For free, for free" - zdarma, zdarma. Netušíme, jestli to je proto, jak vypadáme, nebo jak vypadá tukan, ale do jezera jsme skočili oblečení jak jsme byli. Tukan nemá vodu rád a tak si s námi neskočil, ale protože to byl fakt rachot, tak dostal u hotelu pořádnou koupel, čuník jeden.

Kalendář akcí

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Odběr novinek

Souhlasím se zasíláním novinek