Čerstvě pečené Takovouhle postupku jsme ještě neměliV Pakse jsme jednoho dne po ránu objevili, že máme na zemi brzdový pedál. Proseklá trubička(pravděpodobně od špatného naloďování) vypustila většinu kapaliny. Opravář trubičku briskně zaletoval. Po 2 kilometrech brzda opět na podlaze. Samozřejmě to jdem reklamovat(to jde dokonce i tady v Asii) a ten nachází problém v brzdové pumpě. Po opravě vyrážíme na Bolaveanskou vrchovinu. Po 20 kilometrech jízdy do kopce brzda zase na zemi. Neumíte si představit, jak mě potěšila představa jízdy zpátky z kopce s polofunkční brzdou. Před každým bržděním pořádně našlapat a skoro to i zabrzdí. Tentokrát je na vině odvzdušňovací ventil. Chlapík si snad vymýšlí, ale díky němu máme zrevidovaný celý brzdový systém. Po dvou dnech nám upadl celý brzdič ve kterém se šťoural. Nedotažené šrouby. Holt někdy máte štěstí na profíky.
V Laosu nás trochu nepříjemně překvapily bankomaty. V každém městečku je jich spousta, ale jen dva jsou ochotné dát nám peníze. Maximální částka je 1000000 a za výběr si vezmou 20 000 kipů. To je hrozně nízká částka pro výběru cca 3400 korun, za což odevzdáte skoro 70 korun na poplatku. Čím víc jsme milionáři, tím jsme chudší. Stále jsme nechápali proč je to tak drahé, až nám to konečně došlo. To totiž nejsou bankomaty, ale tiskárny peněz. Bankovky z toho lezou úplně čersvé a krásně za sebou. Jen je nestíhají tak rychle tisknout.
Místní kuchyně má kulinářskou zvláštnost. Ke všem polévkám se podává ošatka zeleného listí. Převážně různé byliny a hodně velká část je máta. Zajímavá věc osvěžující jídelníček. Ale nejen to. Zdá se, že Laosané vyřešili problém starý jako lidstvo samo. Mám nepříjemné tlaky v podbřišku, ale všude je spousta lidí. Jak je v Asii běžné, není nikde místo, kde bych mohl být na chvíli sám. Uvolňuji zatnuté svaly a tradá, svěží vůně máty. Na toaletách kompletně chybí jakékoliv deodoranty a jak je cítit, tak tu vůbec nechybí. Navíc jsou provoněné i ulice. Jen nesmíte potkat někoho, kdo není polívkovej.
Zapadlík Voda razí korýtka, která polknou náklaďák, jen to mlaskne
Adrenalinový kopec Naši mazlíci to sklouzli na levé straně, těsně kolem zapadlíkaPři našem výletu na Bolaveanskou vrchovinu, která je domovem kávových plantáží, jsme si chtěli cestu k našemu dalšímu cíli lehounce zkrátit polňačkou mezi kávovníky. Vrchovina má své vlastní klima a tak tu téměř každý den prší. Jakmile vjíždíme mezi plantáže zlehka začne. Na tuktuku jsme vyřešili prachový filtr připojením na hadici a vyvedením z prostoru motoru, kde nebylo moc místa a hlavně se tam prášilo úplně nejvíc, takže bychom museli filtr často čistit, nebo měnit. U první hlubší louže se ukázalo, že se tukan tímto stal obojživelným. Vklouznul do hlubin a jediný zvuk byl ze šnorchlu a bublání výfuku. Po nějaké době déšť přechází ve slejvák. Na cestě se tvoří potoky červené vody a veškeré díry tím mizí. Velice opatrně projíždíme všechna místa a po vodácku si je prohlížíme předem, aby jsme se tam necvakli. 30 km dlouhá cesta se mění na neuvěřitelně dlouhou cestu do neznáma.
Bolaveanská vrchovina Jeden z mnoha vodopádů ukrývajících se mezi plantážemi
V Laosu se nám poprvé za celou dobu v Asii stalo, že nás odmítli nakrmit. Hladoví jsme přijeli do města a hned přepadli první jídelnu v dosahu. Říkají, že ne. No asi už nevaří, je trochu pozdě. Další jídelna se spoustou hostů. Ne. Co se děje? Trenky nosím teprv týden, boty čerstvě umyté v louži, smrad to tedy nebude. Laosky mluvíme jako rodilí mluvčí, tedy čerstvě rodilí, tady by háček být mohl. Po pátém odmítnutí zaujímáme novou strategii. Ihned po příchodu do hospody se nadrzo nacpem do kuchyně. Tam si ukážem, co chceme jíst a sednem si a nehnem se, dokud nás neobslouží. Nejdřív se nás snaží vypudit hnusnou omáčkou, ale my se nedáme. Nakonec to funguje! Dostáváme sice jen maso bez přílohy, ale což. Pro jednou se bez rýže obejdem.
