Tady je sloniskovo Varovné nápisy lemující cestu k vyhlídkové věži

    Během naší jízdy do Vientiane začala být krajina dost nudná a silnice trochu moc civilizovaná. Když jsme objevili odbočku na věž, odkud se dají pozorovat sloni výrazně jsme pookřáli. Podle všeho měli místní veliké problémy se slony, kteří plenili úrodu a dokonce i někoho zabili. Jako kompenzaci pro nemožnost zemědělčení jim tu vytvořili možnost získávat peníze z turismu.
    Na předek tuktuka přiděláváme srolovaný koberec a těšíme se, jak se budeme prohánět po pláních se slůňaty. Turistická kancelář je zavřená, je neděle. Projíždíme mezi políčky kolem cedulí s nápisy tady je sloniskovo. Místní tu jezdí na traktůrcích a to nám dodává odvahu. O tuktuku už celkem dlouho tvrdíme, že je to převlečená terra a tak se nebojíme, že by neprojel. Jedeme opatrně, kdyby se náhodou za zatáčkou objevilo slonisko, aby jsme mohli v případě ohrožení alespoň ještě namontovat kly pro finální zápas. Ale pořád nic, kolem všude ploty a vypadá to, že je to tu proti loupeživým chobotnatcům zajištěné. Po nějaké době už je to podezřelé a tak se vyptáváme kolemjdoucího. Věž je ještě 2 km daleko, ale dá se tam už jen pěšky. No a sloniska? Na ty je moc vedro, jsou na horách(asi lyžujou). Ale prej můžeme tady kolem na výlet. No nic družba nebude.

Patouxay Vientianská odpověď na Vítězný oblouk v Paříži

   Dorážíme do Vientiane. Hlavní město Laosu, to bude celkem pruda dostat se do centra a najít spaní. Cestu nacházíme překvapivě snadno - je tu jedna dlouhá třída, vedoucí od okraje až do středu města. Až na pár výjimek tu není žádná výšková budova. Nejvyšší barák má tak 5 pater. Vientiane je prostě taková větší vesnice. Bohužel dost roztahaná. Dali jsme si za úkol prodat prázdnou plynovou bombu. V Thajsku bude zase LPG. Nedaří se nám tu objevit plynárnu, jen nějaké podomní prodejce plynu. Bombu jsme koupili na jihu za 700 tisíc kipů(kousek přes 2 tisíce Kč), tady nám nabízejí 200 tisíc. Vtipálci. Ať se ptáme kdekoliv na normální plynárnu ne a ne narazit. Ve chvíli, kdy už naše zoufalství dosahuje vrcholu kolem nás projíždí náklaďáček plný bomb. Skáču do tuka a poprvé v životě mám možnost použít větu:"Řidiči sledujte tamten vůz". Pronásledujeme náklaďák, ale ztrácíme mapu. Musíme zastavit a situace se tak přiostřuje. Doháníme vůz, ale držíme se raději trochu v pozadí, aby mu to nepřipadalo nápadný a nepokusil se nás setřást. Honička jako v bondovce. Podle všech znaků jede domů. Ani jedna bomba nemá plombu, nikde nezastavuje a najednou jsme u plynárny. Tady nám také nabízejí 200 tisíc. Naše bomba koupená na jihu země byla dovezená z Thajska. Cena tomu proto odpovídala. Laoská cena je někde úplně jinde. Ale honička to byla parádní.

Udon Thani Scooter Club Hlavní Vespa opravář, jak jinak než v pepitovým

    Při našich cestách po Laosu se začal projevovat problém s řazením u Vespy. Občas se stávalo, že vypadla rychlost, občas se podařilo zařadit neutrál tam, kde vůbec neměl co dělat. V Laosu na Vespy moc zvyklí nejsou a tak po překročení hranic zpátky do Thajska hledáme pomoc tady. Nejsme si jistí, jak moc jsou servisy rozšířené po Thajsku a tak hned v prvním větším městě Udon Thani zkoušíme naslepo hledat. Jsme nasměrováni do jednoho místa, kde je opravdu dílnička, ale chlapík prej přijde až v poledne. Ve 3 je tam jak na koni. Od Vespa Clubu ČR máme tipy na potencionální viníky a tak to celkem dost rychle domlouváme i bez angličtiny. Kluk ještě něco chce a tak začíná domluva přes Google translator(největší pomocník v nouzi). Thajština je dost komplikovaný jazyk a s každým napsaným znakem se kompletně mění význam textu. Když začíná psát, objevuje se friend(kamarád) to se okamžitě změní na bitch(děvka) z toho na my friend(můj kamarád) dále na the bitch(ta děvka) a s posledním napsaným znakem se anglický text ustaluje jen ne jednom písmenu I(já). I přes nedokonalosti tohoto systému se nakonec dozvídáme, že večer v 8 přijedou jeho kamarádi a rádi by nás viděli(i když je také možné, že máme v 8 schůzku v night klubu).
    Po osmé hodině se tam opravdu pomalu scházejí členové Scooter Clubu Udon Thani(night klub holt někdy jindy). Jsou z naší expedice nadšení a zahrnují nás samolepkami klubu a nakonec i klubovými tričky. Je to prima parta, dělají různé výlety po Asii a nakonec se domlouvají, že nám udělají spanilou jízdu. Jen malou, protože je to narychlo a zítra musí do práce, ale i tak je to zábava. Opravář s přezdívkou Beer(pivo) si nakonec na našem motoru máknul celých 9 hodin, ale objevil ještě nějaké další problémy, o kterých jsme neměli tušení a dal to dohromady. Ráno jsme dostali eskortu, která nás krásně vyvedla z města a po 30 km se s námi rozloučila. Získali jsme několik přátel, kteří nám ještě několikrát se svojí sítí kontaktů pomohli. Díky kluci.