Barma je pro nás stále velká neznámá. Víme, že pro vstup s vlastním autem je nutné povolení od vlády. Ale žádat o něj můžete jen přes cestovní kancelář. Ty se snaží nabídnout nám to jako placený výlet, protože podle nich potřebujeme průvodce, pak nás má ještě doprovázet ještě někdo od vlády a ti jedou vlastním autem. To samozřejmě musíme zaplatit, včetně jejich ubytování a jídla(takové zaměstnání bych si taky přál). Nabídky jsou kolem 5000 dolarů, což jsou peníze, které prostě nemáme. Podařilo se mi objevit agenturu, která nám nabídla, že obstará pouze povolení a my budeme moci jet sami a za to chtějí jen 300 dolarů. Super. Jednání se táhne kvůli státním svátkům a nakonec, když už je vše konečně domluvené, tak mi chlapík píše, že je to pro ně příliš velký risk, že jsou za nás zodpovědní během pobytu a že nám povolení pro auta dát nemůže. Snažím se sehnat něco podobného, ale bez úspěchu. Další možnost je zkusit přímo hranice. Jdeme do toho. Když už se mi podařilo přesvědčit Thajskou stranu, že nás pustí ze země, tak na straně Barmské se dozvídáme, že nás prostě nepustí. Ani na moje náznaky na úplatek nikdo nereaguje. Když jsem se bavil s jedním klukem, co tam pracuje, tak mi vysvětlil, že na černo to nikdo neudělá, protože za to hrozí obrovské tresty. Ještě nám radí, ať zkusíme cestovku. Bohužel tady ani nejsou takové, které by kdy o povolení slyšely, natož jej uměly zařídit. V tuhle chvíli jediné co nás napadá je jet lodí do Indie.
Během 2 dnů jsme v Bangkoku a zjišťujeme, co všechno budeme potřebovat abychom vyřídili papírování. Nejlepší nabídku, kterou jsme dostali je cca 65 000 Kč. Pojede se z Bangkoku do Kalkaty, cesta má trvat 20-25 dní plus nalodění. Mezitím se pořád snažím sehnat dopravu po zemi. Zkouším oslovit i nějakou Barmskou komunitu na Facebooku a tady se mi ozývá nějaký bývalý průvodce, který nám chce pomoci. Ve chvíli, kdy jsme připraveni na nalodění přichází nabídka, kterou nemůžeme odmítnout. Cena bude 2600 dolarů, což je náš limit - je to cca to samé jako cena cesty lodí, ale bude to kratší. Aby se to povedlo takhle "levné", tak budeme muset projet Barmu během pěti dnů. Ze země toho moc neuvidíme, ale dostane nás to do Indie, což je nejdůležitější. Je to kolem 1500 km, takže to bude opravdu nálož. Takhle daleko jsme bez poruchy snad ještě nedojeli.
Teď přichází nepříjemná část vyjednávání. Kluk, který ze začátku říkal, že nám chce jen pomoci a sice něco očekává za svojí snahu, ale možná ani ne, protože se nechce bavit o penězích, najednou dostal chuť se o nich bavit. Po nadhození, kolik by si představoval je to 300 dolarů - to je celkem dost a pro většinu lidí tady to může představovat téměř celý měsíční plat. Jemu se podařilo dostat cenu ze 3000 na 2600. Teď chce 300, vyjádřeno slovy klasika:"Nechci slevu zadarmo". Po dlouhém rozhovoru se domlouváme na 100 dolarech. Vzhledem k místním cenám se nám to zdá fér. Spousta lidí tady si prostě představuje, že peníze jen tak taháte z kapsy a vůbec je tam nemusíte dávat.
No a teď přichází ta nejhorší část. Musím zaplatit zálohu 600 dolarů přímo jemu. Nechce mi prozradit u jaké cestovní kanceláře to je, protože on je ten spojovací článek. Takže mám dát peníze někomu, koho jsem v životě neviděl, bez jakékoliv záruky, objednávky nebo něčeho podobného. Se svými zkušenostmi s podvodníčky na cestách s tím mám ukrutný problém. Kozáčovi se to zdá v pohodě. Chlapík se mě snaží přesvědčit, že to není podvod, ale jsou to jen slova. Dostávám i fotokopii jeho řidičáku, ale i to je mi platné jak falešná licence pilota, kterou si můžu nechat vyrobit během 5ti minut na Khao San road. Nakonec, když už podle něj odešly všechny dokumenty na Barmskou vládu, přichází klíčový moment. Buďto to dám a máme určitou šanci, že to dopadne dobře, nebo to pohřbím a celé vyjednávání bylo k ničemu. S obrovským sebezapřením do toho jdeme. Uvidíme, jak to dopadne. Do deseti dnů by mělo být povolení pak můžeme vstoupit do Barmy. Doufejme......