Občas se stává, že narazíme na něco, čemu vůbec nerozumíme a bohužel se nám ani později nedaří zjistit o co šlo. Takovýmhle způsobem jsme narazili na průvod tanečníků limbo, nebo co to bylo. Normálně po čtyřproudové sinici jede auto s papírovým drakem na střeše, za ním partička rozjetých baleťáků a konvoj uzavírá povoz s gigantickou reprosoustavou. Jakmile se k nim přiblížím jsem ihned vtažen do děje a okamžitě dostávám panáka rýžové whiskey, kterou do mě nalejou i přes protesty že řídím. Jediné, co jsem se dozvěděl, bylo to že se takhle přesouvají do chrámu. Vzhledem k jejich rychlosti na to nemáme dost času :o)
O nějakých pár kilometrů dále je jeskyně s obřím Buddhou ve vchodu. Cesta po schodech k němu je lemována ručně dělanými květy. Působí to opravdu zajímavým dojmem. Nikde jinde jsme na nic podobného nenarazili a tak máme v hlavě další nezodpovězenou otázku.
Další den se dostáváme k vodopádu. Je tady dost naplaveného dříví. A protože jsme v poslední době měli až moc nevysvětlených zvyků, tak rozjíždíme jeden český: vynášení Morany. Tenhle zvyk už několik let oživujeme u kamarádů na chalupě a tak ho máme krásně nacvičený. Plavíme mezi ostrůvky jednu větší kládu a při přeskakování z kamene na kámen a postrkování kmínku zpíváme:"Smrt plave po vodě, nový léto k nám jde, buďte báby veselý, že jsme vám smrt vynesli". Oproti chaloupce to má nesmírnou výhodu, že se Morana nakonec rozmázne o kámen po pádu z 10ti metrového vodopádu. Další novinkou je, že je tohle zakončení doprovázené z naší strany vítězným pokřikem domorodých lovců hlav. Je jisté, že tahle Morana se už nevrátí :o) Několik místních nechápavě přihlíží. Teď mají zase oni o čem přemýšlet.