Azijský syčák V rámci příprav jsme navštívili hadí farmu, kde předváděli běžné hady v oblasti. Tohodle potkat nechceme

    Po návratu do Mae Sot máme schůzku s Peterem. Domlouvání po telefonu s ním je dost intenzivní, volá cca každých 5 minut i když je vše jasné. Neleze z něj nic zajímavého, jen by chtěl těch svých 100 dolarů. Teď už nepustím ani chlup, dokud nebudeme sedět na rozvášněných strojích v Barmě. Pořád na mě tlačí, ale dohoda je jasná. Na druhé straně hranic. Další den máme schůzku s vedoucí výpravy, která nás protáhne celou Barmou. Má trochu strach, jestli to naše stroje zvládnou. Tak to není sama :o)
    Po schůzce jedu ještě něco zařídit a hned mi zvoní telefon - Peter. Nemám čas teď s ním něco řešit a už vůbec ne za jízdy na Vespě. Obchody mi zavírají jeden za druhým přímo před očima a my máme ještě v plánu nakoupit olej do motoru na celou Barmu. Tukan flašky oleje chroupe jak Marfuša ořechy. Po cca deseti telefonátech od maníka dorážím už trochu v ráži do hotelu. Tady na mě čeká Peter a chce se bavit. Je mi jasný, o čem to bude. Nebude to mít jednoduchý. Vymýšlí jeden důvod za druhým, proč mu mám dát peníze hned - ráno učí(ale až od 8mi v 7 máme schůzku v Barmě), je to moc daleko(10 minut cesty)... Průvodkyně je jeho kamarádka, můžeme klidně dát peníze jí - to ne, to by je dostal moc pozdě. Celé to tak trochu smrdí. Jednoznačně to ukazuje na to, že nechce aby jeho kamarádka věděla, že dostává od nás peníze. Tvrdí nám, že to dělá jen aby nám pomohl a nemá z toho žádnou provizi od cestovky, ale nevěřím mu ani nos mezi očima

Pro štěstí Oltáříček odrazuje smůlu - budeme si muset také vybudovat něco podobného

    Na jeho chování je něco divného. Kozáč, který byl celou dobu na hotelu a připravoval tukana mi nadhazuje, že mi asi nevěří. Prej když jsem byl pryč, tak vykřikoval že ho chceme podvést a že zavolá policii. Tak takhle je to. Ptám se ho přímo, jestli mi nevěří a on to bez okolků přizná. Tak to je konec. Pouštím se do něj, protože celou dobu chce abych mu věřil a když to udělám a svěřím mu 600 dolarů, tak se dozvím, že nevěří on mě. Ještě jedno slovo a nedostane ani cent. Takovejhle sprdung dostal naposledy když přivázal sousedovic varanovi na ocas plechovky od fazolí. To očividně nečekal a najednou nemá vůbec problém předat si peníze až na druhý straně. Během výpravy se samozřejmě dozvídáme, že provizi dostal. Díky jeho nenasytnosti celé jednání probíhalo s velkou nejistotou z naší strany a zároveň bez možnosti dohodnutí podrobností s lidmi, kteří to celé řídili. Myslíme si, že by se daly dohodnout lepší podmínky a asi i lepší cena.

    Papíry na hranicích jdeme vyřídit dopředu hned ráno po příjezdu do Mae Sot. Ukazujeme jim všechny dokumenty a prý to nebude problém, ale máme přijít až budeme opravdu odjíždět. Od Petera se dozvídám, že to musíme udělat dopředu, aby to pak ráno šlo rychle, prý tam bývá dost lidí.

Relax Po dokončení příprav nezbývá než relaxovat

    Při druhém pokusu o vyřízení papírů se jeden celník zarazí, že nemáme zaplacené silniční daně. To nemáme celou dobu a zatím to kromě jedné pokuty nevadilo. Máme prý zajít na dopravní inspektorát a zaplatit to. Je to asi 250 korun dohromady. Podle našich znalostí to není tak jednoduché a jde to jen v Bangkoku, odkud naše stroje pocházejí, ale celník tvrdí, že to jde i tady. Ok, jdem to zkusit. Na dopravce nás podle očekávání posílají do Bangkoku. Na to není čas, vyřízení by zabralo přinejmenším dva dny a my máme zítra vyjíždět. Zpátky na hranice. Chlapíci nás nechtějí pustit, prý bude muset rozhodnout náčelník. Ten je podobně neoblomný - 6 let nebyla zaplacená daň a to je moc dlouho. Prosím je, že ztratíme ohromnou sumu peněz když nás nepustí. Nic. Jsem rozhodnutý, že mě odsud budou muset vyvést, prostě to nevzdám. Ukazuju chlapíkovi kupní smlouvu, kde je datum a najednou náčelník polevuje. Asi uznal, že to není naše chyba, ale je to jen domněnka, protože mluví anglicky stejně jako já thajsky. Děkuju mnohokrát. Ale papíry udělají až ráno, prý bez problémů. Doufám. Tohle bylo opravdu o chlup.