AgroPunk Důležitá přísada do správného Indického provozu

    Historici zkoumají souvislosti mezi národy a jejich kořeny na základě historických nálezů. My jsme se rozhodli, že na to půjdeme jinak a zkoumáme spíše současné chování. Tak se nám podařilo zjistit, ze Kambodža je pokrevně příbuzná s Indií protože vše co jsem psal o Kambodžském provozu očividně pochází odsud, jen Kambodžané část znalostí předků pravděpodobně zapomněli.
    Teď vám dám návod na něco, čemu říkáme Indický dopravní guláš tedy po místním Transporta masala.
Nejprve vezmeme základ - dálniční provoz. Musí být šťavnatý a takže je potřeba aby v jednom pruhu jezdily osobáky a v druhém náklaďáky a to tak, že když se jede trochu rychle, tak se osobáky předjíždí zprava a náklaďáky zleva. Pokud chcete mít extra šťavnatý přidejte to samé ve vašich pruzích v protisměru s tím, že auto si vybere po které straně chce jet.

Období dešťů je tu Jak se to pozná? Podle toho mokrého pole v pozadí

    Pro obohacení do toho přidáme cyklisty, vozíky se zeleninou, chodce a mícháme do zhoustnutí. Na závěr přidáme trochu AgroPunku jako jemné podtrhnutí chuti. Kvůli nedostupnosti některých přísad je raději popíšu, abyste si mohli vytvořit domácí náhražku. Agropunk znamená, že na krásném zeleném pásu uprostřed se pase domácí zvířena, většinou přivázaná provazem, který je bohužel delší než je šířka všech pruhů dohromady. Srážka s volem tak tady nabírá jiný, původnější význam. Protože některé úseky vedou mezi poli zaplavenými vodou, používá se jeden pruh ještě k sušení úrody, sena nebo klacků. Zdechliny psů, které nikdo neodstraňuje ze silnice nejsou vůbec na škodu - dodávají aroma.

    To celé necháte bublat za silného zvuku klaksonů až do doby, kdy začnete zlehka šílet. Poté vezmeme silnici místy připomínající ementál a touto delikatesou zalijeme. Doporučuji konzumovat v nějakém velkém, co nejméně rozbitném dopravním prostředku např. autobusu. My už jsme na místní pokrmy navyklí a tak si vychutnáváme tuto lahůdku v plné síle během řízení našich mazliků.

Totální přeindovanost Lehčí případ pozornosti kolem tukana. Tady je to cca minutu po zastavení

    Jak se posouváme Indií, stává se nám, že se dostáváme do míst, kde turistu nikdy neviděli. Je to pochopitelné, v okolí není nic zajímavého a ani doprava tudy nevede. V takových místech býváme atrakcí větší než všechny hindu svátky dohromady. Zatím nejhorší to ale bylo v Biharu. Zaválo nás to do městečka, kde jsme se rozhodli vyhledat hotel. Nic tu ale nebylo a byli jsme posláni do jedné hospody, že budou něco mít. Jdu to domluvit a když se vrátím, tak je u tukana lidí jak při demonstraci za vyšší platy a v jejich centru je rocková hvězda Kozáč. Nějaký místňák mu nabídl informace a když se to vydal prozkoumat, tak jde celý dav s ním. Já jdu mezitím k tukanovi. Kdyby se kluci rozhodli vzít si suvenýr, tak nám nezbyde ani kryt od motoru.

    Dav se chvíli baví sledováním domluvy, ale když Kozel zmizí v obchůdku, tak se zklidní. Najednou se pomalu začnou stahovat ke mně. Dav houstne a všichni sledují každý můj pohyb, jako bych měl každou chvíli vytáhnou z blinkru králíka. Jeden chlapík přived druhýho a že si se mnou má ten přivedenej podat ruku. Divný, ale což. Najednou je tu další ruka a další a strhává se davové šílenství. Všichni si chtějí se mnou podat ruku. Po chvíli potřásání se už tak tlačí, že to začíná být o život. Zakřičím v hindí "Dost" a je zase klid. Masakr. Prostě totální přeindovanost. Jakmile se Kozáč vrací, tak urychleně mizíme. I když přes ten dav to není úplně jednoduché.
    Tím se dostávám k otázce čundrování v Indii. Je zrovna období dešťů, což tady po zemědělsku znamená jaro. Všude se sází rýže(pro rejpaly - vím co říkám, neseje, sází) a všechna pole jsou zaplavená vodou. Většina nížinné Indie je tvořená poli nebo vesnicemi. Rozhodit stan u vesnice znamená strávit noc mezi skalními fanoušky. K stanování na poli zase potřebujete šnorchl. K večeru většinou trčíme uprostřed krajiny, kde jsou pole kam jen oko dohlédne. Tenhle večer už nebylo na vybranou a po hodinovém hledání příhodného místa končíme na skládce nepovedených cihel z místní palírny.

Málem jsme byli na holičkách Tohle je bohužel holič, na tom bych byl nerad

    Ještě zpátky v Bangkoku, když jsme nechávali opravit tukana před Barmou, tak nás chlapík varoval, že máme špatnej diferenciál(to je ta část co přenáší otáčky motoru na jednotlivá kola). Chlapík se z nás pořád pokoušel nějak vytlouct peníze a tak jsme to nechali být, protože to bylo moc drahý a nám přišlo že je to v pořádku.
    Teď uprostřed Indie se ze spodku ozývají strašné zvuky. Klepání, které nás straší, se projevuje občas a při nízkých otáčkách(při vysokých neslyšíme ani tryskáč, takže tam netušíme). Diferenciál. Tohle sami nedáme a bude malý zázrak, když to tu někdo opraví. V první dílně to dlouze pozorují, pak se hodinu nic neděje, potom se na to podívá další a konec. Je to špatný, ale oni to dělat nebudou. Hledáme další dílny, ale většinou končíme stejně.

    Zkoumáme možnosti a tak v záchvatu zoufalství zkoušíme sami odhalovat co se tam děje. Jak ví každý, navodit poruchu není jednoduché, zvlášť když nemáte ani šajna co to je. Ale daří se a objevujeme, že rachot je z vejfuku :o) Tlumič je sešroubovanej a celé to povolilo. Po utažení je náš problém s diferenciálem vyřešen :-) Autosugesce je strašná věc. Časem jsme diferenciál nechali ještě zkontrolovat. Podle místních mechaniků je vše OK. Doufejme, že mají pravdu a dotáhne nás to až dom.