Tata king of the road Náš kočár do Šrínagaru patří mezi elitu Indických náklaďáků, jako tenhle

    Veškeré přípravy jsou za námi. V nížinách pořád panují strašlivá vedra. Miluji hory a tady se na severu dají najít skvělé kopečky. Bude chládek, už se těšíme. Bez těch našich potvor bude trochu smutno, ale aspoň se nám zahojí okopané palce od přemlouvání k jízdě a zklidní hlasivky od věčného nadávání.

    Jedeme se podívat do Kašmíru. Když se Indie po získání nezávislosti dělila, jednotlivá království se připojovala buď k Indii(většinou hinduisti) nebo k Pákistánu(muslimská populace). Kašmír se právě rozhodoval, kam se připojí, když Pákistán vyslal delegaci doprovázenou armádou. Místní král se zalekl, že je chtějí obsadit a ihned podepsal dohodu s Indií. Tak se stalo, že něco výjimečného a převážně muslimský Kašmír se stal součástí Indie. Sousednímu Pákistánu se to ovšem dodnes nelíbí a tak tyhle dvě země neustále bojují o sporné hranice. Není to už tak vážné jako dříve, ale prý se kolem hranic občas rozjedou hrátky se samopaly.

Lákadlo Šrínagaru - pobyt na hausbótu

    My se samozřejmě nehodláme zdržovat v komplikovaných oblastech. Máme namířeno do Šrínagaru - letního hlavního města. Místní dopravou se dostáváme do místa jménem Patnitop. Na něm je zajímavé to, že vůbec není zajímavé. Je to dovolenkové místo pro Indy. Je to na kopci, ale kromě spousty hotýlků tu nic není. Tedy kromě jehličnatého lesa, ten už jsme celkem dlouho nepotkali.

    Taky už jsme dlouho nebyli jen tak na vandru a tak si to štrádujeme po silnici směr Šrínagar - 240 km. Až to bude hezký, tak si možná uděláme výlet, kdo ví. Cestou potkáváme dalšího uvědomělého občana. Jako vždy se ptá, odkud jsme a po chvíli chce vidět naše pasy. Tuhle hru už jsme hráli :o) Dost nudná. Celkem úspěšně ho ignorujeme. Ovšem jak říká chlapík, pokud nebudeme spolupracovat, tak zavolá policii. Bezva, už se těšíme. Krouží kolem nás na motorce a po nějakém telefonátu vyráží napřed.
    Jak si to tak štrádujeme, tak najednou zastaví cisterna s benzínem. Chlapík se ptá co děláme. Jdeme. Kam? Šrínagar. Chcete svézt? Proč ne. Prvně jedeme Tatou - králem silnic. Bavíme se představou, že na nás někde za zatáčkou čeká uvědomělý občan s policejní hlídkou. Ale neviděli jsme to, což nás zamrzelo. Z našeho truckera vypadává, že jede až do Šrínagaru a klidně nás tam vezme. Krásných 7 hodin náklaďákem.

Opravit nebo zbořit?  Některé domy starého města by potřebovaly památkáře jako sůl

    Ve Šrínagaru je vidět, že patří do problematické části Indie. Všude jsou zátarasy a vojáků je tu tolik, že by se s nima dalo topit (jen by nesměli mít po kapsách náboje, to se pak nedá u kamen spát). Když vyrážíme na výlet, tak je něco špatně. Je sobota a v ulicích není ani noha. Obchody zavřený, hospody jakbysmet. Stávka. Takhle prázdno tu normálně není ani o půlnoci. Když se v Indii stávkuje, tak pořádně.

    Další den chceme jít do starého města navštívit páteční mešitu. Ve dvou obchodech nás varovali, ať tam dnes nechodíme, že každou neděli jsou v téhle části města nějaké potyčky a nemají rádi turisty. No klidně si vymyslíme jiný program, jen blbec se vrhá do zbytečného nebezpečí. V pondělí vyrážíme znova. Jsme obezřetní, co kdyby upalovali turisty i dneska.

Minaret páteční mešity je dost neobvyklý Nejdříve jsme si mysleli, že jde o nějakou pevnost

    Ve starém městě by památkáři brečeli - jeden krásný dům vedle druhého někde v poločase rozpadu. Jdeme se podívat do první mešity a je to tu. Budeme snědeni za živa. Při prohlídce se na nás vrhá stařík a něco vykřikuje. Nechal si ale protézu doma a tak kanibalismus nehrozí(jen lehké ožužlání, ale to se dá přežít). Máme dost pocit, že se mu nelíbíme. Ale podle reakcí osazenstva jde o místního blázna. Otřeseni se vydáváme dál. Na ulici se na nás vrhá další člověk. A sakra. "Vítejte v mém městě" třese mi s úsměvem rukou(asi starosta). Zanedlouho další. Lidé nás tu vítají a hrdě nás směrují k páteční mešitě. A mají být na co hrdí.

    Šrínagarská páteční mešita je nádherná. Totálně odlišná od všech, co jsem na svých cestách viděl. Je starodávná a obrovská, pojme 33 333 lidí. Jak to stavitel dokázal na tohle číslo spočítat je mi záhadou :o) Zdejší sloh mešit je zvláštní. Podle mapy jsme z přilehlého kopce hledali minarety a žádné jsme nenašli. Po shlédnutí téhle mešity jsme si upravili požadavky na vzhled a hned se podařilo něco najít.

Páteční mešita v celé své kráse V pozadí se tyčí Šrínagarská pevnost

Každý kobereček je místo pro jednoho věřícího -celkem 33 333 míst

Ve starém městě bují stará řemesla Ruční výroba tepaných misek a samovarů je stále žádaná