Kvíz Jeden člověk není Íránec. Který?

    Jednoho rána zjišťujeme, že nám chybí šroub na dolévání oleje do převodovky. bohužel to dost cáká a tak přichází radikální řešení. Fiknu nějakou íránskou bezinku a trochu jí přihobluju, pak se to narve do převodovky a můžeme zase frčet. V jednom městečku mi připadá, že něco cinká na motoru a prohlídka odhaluje prasklej držák alternátoru. Nedaleko je dílnička a tak hned parkujem. Začínají se dít věci, na které jsme si už dávno odvykli. Chlapík si bere držák a místo aby ho přišlápnul na zemi pantoflí, a slepil svářečkou, tak ho bere do dílny. Upíná ho do svěráku! Sváří ho rovně!! A nakonec ho krásně do dohladka obrušuje!!! Neuvěřitelné! Dokonce myslím, že ani nepobíhal po dílně ve flipflopech(žabkách). Během zevlování si vzpomínám na ztracený šroub. Když osazenstvo dílny spatří naší ucpávku, tak se dost baví. Pobíhám po dílně a hledám podobný šroub. Mistr mě zastaví, změří si závit a na soustruhu nám vytočí perfektně pasující náhradu. Po dílnách Indie, kdy si celé Dillí půjčuje jednu vrtačku, nám to připadá jako kosmická technologie. Chlapíci nakonec odmítli nechat si zaplatit, pozvali nás na oběd a po chvíli i na přespání doma. I když to zní lákavě, tak je ještě brzo a my máme po dlouhé době bez strojů strašlivou potřebu jet.

Širaz Staré město v Širazu je opravu působivé

    Pohostinnost místních nás dokonale zkazila a abysme nezpychli, tak nás karma hned trochu poškádlila. Kozáč se prsí, že tady Íránu najdeme ubytování úplně kdekoliv, na ulici nás prostě někdo adoptuje. Dojíždíme do Širazu. Domluvený couchsurfing nám padnul a tak zkouším domluvit jiný. Něco by se dost hodilo, protože začíná zlobit tukan a vypadá to na větší opravu. Po dvou hodinách se začíná stmívat a zatím nás nikdo neadoptoval a ani couchsurfing se nedaří. No nic, jedem do pouště za město. Během odjezdu mi zvoní telefon a jsme zachráněni. Jeden týpek nás bere k sobě domů, kde je podzemní garáž a spousta místa na opravy. Karma se umoudřila.

Továrna na víru

    Další den se vrháme do oprav. Nevystavuje nám pořádně spojka a tak se blbě řadí. Na křižovatkách musíme tukana dokonce chcípat, protože motor pořád zabírá. Spojku už jsme kontrolovali a vypadá celkem Ok. Po vyndání převodovky objevujeme, že je pravděpodobně špatné přítlačné pero na spojku. To bohužel mezi našimi náhradními díly chybí. Na Vespině objíždím město a narážím na obchůdek, kde mi pomáhají a obvolávají všechny obchody v okolí. Pán mi často říká, že miluje ČR, což mi hlava úplně nebere. Často se stává, že lidé začnou s podobnými řečmi, ale  tohle je jiné. Když se na to ptám, tak vytahuje náhradní díly s nápisem "Made in Czech republic" a říká, že jsou skvěle vyrobené. Nakonec mám dojet do centra Širazu, do obchodu s Japonskými autodíly. Musím taxíkem, protože brzy zavírají  a jinak bych to prý nestihl. To se mi příčí. Taxi je drahé, ale musím. Do obchodu dorážíme 10 minut před zavíračkou. Slovy klasika:" Tam sedí taký můdrý mudřec, taký bleděmůdrý". Pero nemá a prý ho neseženeme v celém Íránu. To mu celkem věřím, protože místní vozový park je dost omezený. Nakonec něco povídá taxíkářovi a že prý mu mám dát telefon na svého mechanika. Po nějaké době vysvětlování že jsem svým vlastním mechanikem, mi dává radu, že tam mám nacpat podložky. Tahle rada nás vyšla na 400kč, ale hned po návratu se do toho pouštíme.
    Na první pokus tam cpeme nějaké podložky co jsme vyhrábli v našich dílech. Převodovka zpátky. Vypadá to slibně, spojka vystavuje. První rozjetí a tukan se skoro nehýbe. Moc tlustý podložky. Druhý pokus. Převodka ven nový podložky, a zase namontovat převodku. Tentokrát spojka nevystavuje - tukan zabírá i při sešláplý spojce. Dochází na thajské technologie. Přidáváme podložky vyrobený z plechovky od piva. Převodka ven a zpátky. Tukan rozeznává servis ve stylu své domoviny a vše funguje jak má. Oprava je to nouzová a musíme to řešit dál, ale v tuhle chvíli vrčíme a co si může člověk víc přát.

Persepolis Brána světů mi pořád připomíná film Nekonečný příběh

    Z místních památek mě zajímá Persepolis - palác perských vládců. Blížíme se už za tmy. Měli bysme být pár kilometrů odtamtud a tak hledáme místo na spaní. Jedem po polňačce a na ní je maličký lesík a baráčkem. Vypadá to jen na boudu s nářadím. Sotva se uvelebíme a už přijíždí nějakej chlapík na motorce. No snad nás nevyhodí. Ukazuje, že je to Ok a něco kutí v boudě. Za chvíli se vynoří a táhne žárovku s drátama. Pověsí jí na strom nad náma a dráty připojí na prasáka na pojistky na sloupu. Pak nám ukáže, že až půjdem spát, tak to máme jen vytáhnout. Naskočí na motorku a je pryč.
    Ráno po probuzení přijíždí další motorka. Tentokrát dva chlapíci a rovnou do boudičky. Spouští vodu, která proudí z trubky u našich spacáků do zavlažovacího kanálu. Pořád nám naznačují,  že se můžeme umýt. V pohodě, když tak později. Chlapíci teď už jen sedí a pozorují, jak voda teče. Zavlažování je krásná práce. Po chvíli se přece jen opláchnem, když už to tu máme přímo u zadku :-) Sotva se oba umejem, tak se hydroinženýři seberou, vypnou vodu a odjedou. Tak tohle byl open air hotel i s pokojovou službou a ještě s výhledem na palác.