Pro svůj další cíl na cestách jsem si vybral Jižní Indii. Indii už jsem navštívil a tak se někteří lidé divili, že se sem vydávám znova. Důvodů je víc, ale mezi hlavní patří, že mám tuhle zemi rád a to, že jsem napoprvé viděl jen malou část země. Minule jsem se vydal na sever, tentokrát na jih. Indie je opravdu obrovská a na jejím území se používá nejen několik jazyků, ale i několik druhů písem, vzájemně vůbec ne podobných. Jen na bankovkách je jejich hodnota vypsaná v 15ti jazycích a 8mi skriptech.

I po těch několika výletech, co mám za sebou, mám pořád problém si zabalit. Vypadá to zhruba tak, že mám už všechny věci v batohu a začnu si procházet, co potřebuju a co ne. Zdá se mi, jako pokaždé, že mám moc velký batoh. Jedu na 6 týdnů - to je na každý den jedno tričko, to máme 42 triček, není to málo? Znám se, jsem prase, pocintám se a pak budu muset chodit půl dne špinavej. Radši 10 přidám. Dobrý. Dvoje trenýrky - není to moc? Minule jsem přivez jedny čistý a to jsem byl na dýl. Tak tu jedny nechám, přece si nestrhnu záda s tím báglem. Takhle to projdu všechno a najednou se půlka obsahu batohu změní. Teď už jsem konečně tady a tak podle starého rčení:"Co nemáš, nepotřebuješ" jsem kompletně vybavenej.

Vlakové nádraží v Bombaji Architektonický skvost - dějiště velkého nádražního neštěstí

Bombaj. Tohle město je tak trochu výjimečný spoustou architektonických p, jak z dob minulých, tak současných. Z dob kolonizace je například celé nádraží Chatrapati Shivaji Terminus (CST) přezdívané námi místními Victoria. Prý je to nejvytíženější nádraží v Asii. A něco na tom bude. Jakmile vjede lokálka do stanice, tak se perón okamžitě naplní lidmi a jede to jako vlna. Blíží se to ke mně a tak mi nezbývá, než využít znalosti z plavání v moři a těsně před vlnou se ponořit a plavat. Když se vlna převalí, otevřu oči a zjišťuji, že dělám tempa na chodníku před nádražím. Co to pro Krišnovy rány bylo?! Aha, do nádraží přijely dva vlaky najednou - byla to větší vlna než jsem předpokládal a málo jsem se potopil. To mi připomíná o čem jsem četl na plaketě venku. Velké nádražní neštěstí roku 1985. Špatným řízením provozu se stalo, že do nádraží přijeli ve stejnou chvíli vlaky na všechny nástupiště. Lidi vystoupili. Následná tsunami kompletně rozmetala celou spodní část haly. Trosky budovy jsou do dnešního dne rozesetédo do vzdálenosti několika kilometrů od nádraží. V protější budově je stále zaseknutý starý turniket, který se nepodařilo vytáhnout. Ty už se z bezpečnostních důvodů do budovy nevrátili a podle nových regulí smí do stanice přijet max. 5 vlaků najednou. Mně stačily ty dva, ještě teď vyklepávám Indy z ucha.

Záplava cestujících Menší vlnka - po příjezdu jedné soupravy

O tom, že je Indie zemí vůní a chutí ví snad každý, ale já bych vám chtěl přiblížit i ostatní smysly. Například sluch. Pokřikování trhovců a rikšů probírat nebudu, ale je tu spousta zvuků, které jsou pro místní naprosto normální a řídí se podle nich. Třeba takoví čističi bot vůbec nepokřikují kolem, jen sedí u svých bedýnek a když jsou volní, tak začnou dřívkem do těch beden tlouct. Zákazníci se tím opravdu řídí a když někde čekají ve frontě na leštění (to je tady celkem dost běžné ), tak po zaslechnutí bušení přechází k volnému čističi. Jiným zvukem jsou rolničky přidělané na kole lisu na cukrovou třtinu, kde se vyrábí výborná šťáva. Zdáli tak tušíte, kde stánek najdete. Dá se v podstatě chodit poslepu, chce to ovšem tréning. Když jsem šel za zvukem rolniček já, našel jsem jen stádo ovcí se zvonečky. Jakou šťávu mi vyrobili si snad dokáže představit každý.

Potkávají mě první střevní potíže a najednou si vzpomínám, že to s těma tričkama a trenkama mělo bejt obráceně. Moje jediný trenky jsou "pocintaný" a mám plný batoh nepoužitých trik. To, že se dá tričko používat jako trenýrky už jsem v praxi viděl a pro tenhle případ to má i nesporné výhody (nemusí se v podstatě vůbec sundávat), ale má tu i svoje mouchy a hned celý roje. Naštěstí místní krejčí jsou opravdu zruční a tak si myslím, že mi v pohodě vyrobí několik trikoslipů.

Spousta míst tady má název připomínající něco na mytí nádobí (Nagpur, Jaipur) a jina zase naznačují nějakou spojitost s koupelnou, nebo lázněmi (Hyderabad,). Do jednoho takového míří i moje další cesty - Aurangabad. Spíš než cokoliv jiného je to strategické místo pro návštěvu dvou archeologických nalezišť Ellora a Ajanta. Ale to už radši nechám na příště.

PS: při průzkumu mapy jsem zjistil, že se tam jede přes Badapur-shodou okolností největší výrobce pěny do koupele v Indii.