Dnes popíšu výhody řízení tuktuka. Profesionální řidič tuktuku má na rozdíl od například řidiče náklaďáku opálené obě ruce. Další výhoda - nejvýraznější věc, které si při jízdě naším povozem všimnete je jeho rychlost. Maximální dosažená je cca 58 km/h, ale to už přes motor neslyšíte ani lodní sirénu. Taková běžná cestovní rychlost je tak 50 km/h. To je ideální rychlost na cestování světem, protože vám nic neunikne. Zároveň nemáte skoro problém s dopravními omezeními - vesnice nevesnice, můžete to kulit co to dá. Jen občas tam mají 60ku a tak musíme přidat. Pokutu za rychlost jsme ještě nedostali, ale snažíme se co to jde. Samozřejmě na 30ce by to bylo nesportovní, až srabárna a tak to tam necháváme být. Ne že by se nám pokuty vyhýbaly, ale rychlost zatím ani jedna.
Pokuty jsou kapitola sama o sobě. Jakmile nás v Thajsku zastaví policajti, tak je jasné, že se bude platit. Zatím nejhorší pokuta byla za dvě věci najednou - nemáme zaplacenou silniční daň(a ani jí sami jako cizinci zaplatit nemůžeme) a ke všemu podle policisty nesmíme ani tuka řídit. Končí to odebráním řidičáku a musím se pro něj stavit další den. Zábavně vypadající stanice složená ze 2 unimo buněk a skrývající se pod dálničním nadjezdem se stává ještě zábavnější při pokusu o podání vysvětlení přestupku. Na stanici nikdo neumí anglicky a tak se domlouváme pomocí tenkého policejního slovníčku, obsahujícího pouze fráze:"Dobrý den, jak se máte.","Bude to *doplňte částku* bátů.","Na shledanou" a pomocí pěkně vyvedeného thajsko-anglického pokutového menu. Snažím se vysvětlit že můj mezinárodní řidičák pokrývá i tříkolky a že náš tuk už není taxík, ale soukromé vozidlo(rozdíl ve značkách). Jde to dost těžko, protože oba pořád opakujeme to samé, ale jak se říká opakování matka moudrosti a tak se chlapík pomalu umoudřuje a z 1000 bátů sešplháváme na 300. Spokojenost na obou stranách. Prozatím to byla jediná oficiální pokuta(všechny ostatní jedou jako úplatečky) a zatím suverénně nejlevnější.