Na cestách po jihovýchodní Asii jsem si zamiloval motocykl Vespa 150. A vrtalo mi hlavou, jak si ho pořídit. U nás už je to veterán a drahej, v Asii běžnej dopravní prostředek. A pak to přišlo. Koupím ho v Asii a přivezu domů. Z původního nápadu na nákup se stal námět na expedici :o)
Plán byl, letět na začátku roku 2014 do Vietnamu, tam zakoupit z druhé ruky tyhle krásné stroje a na nich se dostat zpět domů. Cestu jsem odhadnul zhruba na 15000 km. Vede z Vietnamu přes Laos, Thajsko, Barmu, Indii, Pákistán, Írán, Turecko, Bulharsko, Srbsko, Maďarsko a Slovensko až k nám do Horních Řepčic :o). U některých zemí zatím není jasné, jestli bude, vzhledem k politické situaci, možné projet, a proto bude trasa pravděpodobně měněna za jízdy.
Díky nedostatku finančních prostředků se nám nepodařilo cestu v roce 2014 uskutečnit. Akce je posunuta na začátek roku 2015. Mezitím jsme měli čas přemýšlet o tom, jak vše bude probíhat. Padla otázka, co budeme dělat, když nám Vespa klekne, a z legrace jsme odpověděli, že dojedeme domů TukTukem, což je nejběžnější asijský taxík. Ten nápad se mi začal líbit čím dál tím víc a tak došlo ke skloubení dvou nápadů. Zakoupíme TukTuk a s ním pojedeme domů. Ta pravá zábava bude ale v tom, že po cestě jako správný taxík budeme nabírat místní lidi a vozit je pro naše i jejich pobavení. Samozřejmě nebudeme fungovat úplně jako taxi a tak nebudeme rozvážet lidi na zakázku (to bychom nemuseli vůbec dojet), ale svezeme je podél naší plánované cesty. Na oplátku za svezení budu porůznu pořizovat portréty našich pasažérů a případně jejich práce, domovů, no prostě co se nám díky tomu nabídne. Po ukončení cesty chci tyhle fotografie uspořádat do elektronické knihy a zveřejnit jí na internetu. Jako druhý dopravní prostředek a doprovodné vozidlo bude nám sloužit Vespa, které se jednoduše nehodláme vzdát.
Díky tomu musíme upravit i naší cestu. Ve Vietnamu TukTuky nejezdí a tak se naším startovním místem stává hlavní město Thajska - Bankok. Tady se to těma potvůrkama jen hemží. Paradoxně to pro nás má určité výhody, hlavně v tom, že se doufejme nebudeme muset potýkat s tak silnou byrokracií jako ve Vietnamu. Ale abychom naší cestu příliš nezkrátili, tak si uděláme odbočku do Kambodži a Laosu, které byly na původní trase.
Cesta je naplánována průměrně na 100 km za den. Někde to bude šibeniční termín, ale jinde by to mohlo jet rychleji. Doufám, že bude dostatek prostrou k řešení nečekaných problémů. Tímto tempem délka celého podniku vychází zhruba na 5 měsíců. Můj odhad je, že bude potřeba sehnat zhruba 250 000 korun pro 2 motorky jako minimální částku potřebnou navrch k našim financím. Bez této částky nemá cenu se o to vůbec pokoušet. Samozřejmě, čím více, tím lépe :o)
Chtěli bychom se pokusit naší cestu financovat pomocí takzvaného Fundraisingu. Jedná se o možnost oslovení lidí s naším projektem. Princip je takový, že vytvoříte nějaký projekt, ten zavěsíte na internetu na serveru Fundraisingu - u nás je nejznámější HitHit. U toho projektu je určená cílová částka, pokud se tato částka sejde, dostane ji autor projektu(sníženou o určitou část pro provozovatele serveru), pokud ne peníze se vrací zpátky přispěvatelům. Většinou se dává nějaký dárek jako protihodnota. V našem případě se bude jednat o elektronickou knihu s fotografiemi z naší cesty.
Dobová reklama na Vespu 150 Sprint jedna z těch co máme vyhlédnutéVespa 150 byla vyráběna od roku 1955 v Itálii firmou Piaggio a je to v podstatě silnější městský skůtr. Východní Asie se těmito krásnými motocykly hemží. Ty naše by měly být zakoupené někde na trhu a nebudou nijak speciálně upravované. Samozřejmě nakoupíme i nějaké náhradní díly, abychom mohli opravit nějaké menší poruchy (např. klakson).
Oproti tomu TukTuk je divoká potvora bez jakýchkoliv zákonů a tak není vůbec jasně daný žádný vzhled ani síla motoru. Vyrábí je mnoho firem a podomních výrobců. Jeho vzhled je různý nejen v každé zemi, ale často i v jednotlivých krajích, podle místní módy. Některé typy vezou pasažéry vzadu, jiné vpředu. Společné mají snad jen to, že mají tři kola. S jakým skončíme my není vůbec jasné - budeme se muset přizpůsobit našim možnostem.
Naší motivací pro tuto cestu není žádné dokazování toho, jestli to jde (samozřejmě, že to jde). Ani nějaký závod s časem. V dnešní době, kdy je cestování opravdu jednoduché, je tohle tak trochu návrat k opravdovému cestování ve stylu starých karavan. Podobných projektů je hodně, takže čím je vlastně naše expedice výjmečná? Asi tím, že se chceme vydat na cestu bez velikých příprav (díky podstatě naší expedice). Naše motorky nebudou žádné naleštěné kousky, ale ojeté stroje, které budou mít najeto např. 50 000 km. Půjde hlavně o to dokázat, že na to máme. A že se to dá zvládnout i na staré motorce bez speciálních úprav :o)
Rád cestuji a tenhle nápad mi přijde lehce bláznivej a hodně zábavnej. Rád poznávám cizí kultury a rád fotím. Díky vlastnímu dopravnímu prostředku je snažší dostat se do míst, kam většina turistů nezavítá a jsou často zajímavější než turistické atrakce. A jak říká staré motto:" Cesta je cíl ", tak v tomto případě by se mělo naplnit na 100%.
