Potřebujeme jet do Dillí a tam vyřídit Pákistánská víza. Nechce se nám tam ale na našich strojích, protože to by bylo peklo a půjdeme do toho, jen když to bude nutné. Končíme v malém městečku asi 50 km od Dillí jménem Palwal. Někde musíme přespat, ale hotely jsou celkem drahé. Jeden tuktukář nám doporučuje, kam jít, ale buď je to plné, nebo drahé. Nakonec nám říká o Dharamšale. Nemáme ponětí co to je a pak končíme ve VIP pokoji za 120 Kč pro oba. Má to super dvůr a parkování není problém. Chlapík má hodně špatnou angličtinu, ale má vtipný zvyk. Dělá to, že všechno co řeknu zopakuje. Je to celkem zábavný, jen si nejsem jistý, jestli tomu rozumí. Když říkám po ránu, že je všechno v pohodě, říká Everything all right. Když dám, že jdem na večeři říká Go to dinner. Přitom se pokaždý usmívá a gestem naznačuje, že je to skvělý. Ráno se vydávám na vyjednávání o parkování tady zatímco budeme pryč. Jeho zvyk se mi stává osudovým.

Správce Palwalské dharamšaly Příjemný děda s krycím jménem "Opakovačka"

Ukazuju mu, že my jedeme do Dillí.
- OK.
Pak na stroje, že oni ne.
- OK.
- Stroje tady parking?
- Stroje tady parking.
- Pokoj nechceme.
- Pokoj ne.
- Possible - je to možný?
- Parking ne. Pokoj ne.
- Parking jo. Pokoj ne.
- Parking ne. Pokoj jo.
- Ne. Parking jo, pokoj ne.
- Parking jo, pokoj jo.
- Neee. Pokoj ne. Parking jo.
- Pokoj ne. Parking jo.
- Huráá. 5 dní, možná víc.
- OK. 100 rupií na den(40 Kč)

 Bezvadný, líp to dopadnout nemohlo.

Začalo to divně Nové Dillí - zákaz vstupu. No nějakou cestičku snad najdeme :o)

    Pákistánská víza nám dělají starosti. Dozvídáme se z různých směrů, že v Dillí víza cizincům nedávají. Musíme to zkusit. Než jsme ambasádu našli, tak už zavírá. Potkali jsme tam ale Lisu. Američanku, která právě vyřídila víza a má si pro ně za týden přijít. Ptáme se jak to udělala a odpověď je, že má visit(návštěvní) víza, pro který je potřeba mít zvací dopis a od ambasády vlastní země dopis o tom, že nemají problém s naší návštěvou. Bezva, ještě odpoledne se vydáváme na českou ambasádu pro dopis. Tam vyleze chlapík a už od první chvíle se tváří problematicky. Konzulka tu není, ale není si jistý, jestli to půjde. To víte, ty dvě holky. Jdem na výlet a po návratu už je konzulka tu, ale dopis nebude. Prý mají zákaz je vystavovat. A kdo je teda vystavuje? To netuší.

Cestování vlakem Když se zavazadla nevejdou dovnitř, tak se přivážou zvenku - tady obřadné "chroští"

    Volám na ministerstvo zahraničí a tam nakonec dopadám tak, že sice dopis ČR nevystavuje, ale že požádali českou ambasádu, aby to pákistánské přetlumočila. Bohužel to stejně nejde. Zkoušíme pákistánskou ambasádu v Praze. Mohli bysme poslat pasy tam a vyřídit to na dálku. Na tuhle možnost jsme sázeli jako zálohu, ale taky to bohužel nejde. Podle ambasadora je vysoké procento zamítnutých žádostí(až 95 procent) a tak je vyžadována osobní přítomnost. Rada od ambasadora je jít přímo za důstojníkem udělujícím víza. Bombarduji pákistánskou ambasádu telefonáty, ale jediné, čeho se mi povedlo dosáhnout je schůzka, na kterou mám přinést doporučení od Pražského ambasadora. Ten mi po telefonu říká, že to byla jen přátelská rada, ale nic oficiálního. Zvací dopis taky nemáme, musí být od občana Pákistánu včetně jeho telefonu a adresy. Náš poslední pokus je odsouzený k záhubě, ale zkusit se to musí. Dopadlo to přesně podle očekávání a tak nezbývá než vymyslet co dál.

Kdo nelétá není Ind Třepotající se drak - symbol podzimu v Dillí

    V Dillí poprvé narážíme na prodejnu draků. Zábava je to hodně rozšířená a když dobře fouká vítr, tak snad na každé střeše někdo pouští draky anebo aspoň kouká, jak to lítá. Draci jsou vyrobení z papíru a bambusových klacíků. K tomu se prodává hrozně druhů špulek od základních bambusových po krásně zdobené plastové kousky. Jde o bojové draky - dají se na obloze ovládat a když se potká více draků, tak se pokouší navzájem uříznout si šňůru.

    Koupil jsem na zkoušku jeden balíček a jde se na věc. Zajímavé je, že když jdete po městě s balíčkem draků, tak se každý usmívá a zajímá je, jestli je budeme pouštět. V Palwalu jsme navázali šňůru a vyrazili na plac. Ihned se nás chytá několik dětí a pár dopělých. Draka nedokážeme pořádně dostat do vzduchu, ale děti se toho s radostí ujímají za nás. Jde jim to na rozdíl od nás skvěle a tak se hned drak třepotá ve větru. Vždycky nám to na chvíli vrátí, ale to znamená okamžitý pád na zem. Učí nás, jak s tím pracovat, ale než se nadějeme, tak nějaký lišák zmerčil našeho patanga a ufiknul ho. Nějaká ta příležitost k poblbnutí ale ještě bude.