Zase na cestě Vpravo je vidět darovaná Pepsi :-)

    Znovu jsme začali řešit otázku jízdy na benzín. Tady v Íránu je jeho cena na 7,5kč za litr. Místní jsou naštvaní na vládu, protože ještě před pár lety byla cena desetkrát nižší. Pravděpodobně dost ušetříme. Z doků jsme ujeli na benzín asi 30 km. Občas to chcípalo a bude to chtít doladit. Sháníme kanystr, který by sloužil coby nádrž. Když se začnu vyptávat Omida, jak to říct ve farštině, tak se ptá, proč to hledáme. Po vysvětlení nechápavě říká:"Proč to sháníte, když můžete jet na plyn? Mají ho všude a je to za pakatel a lahev máte za 200kč.". Super. Okamžitě vyrážím na nákup. Láhev byla nakonec dražší, ale při ceně 3,50kč/kg se nám to vrátí, i kdyby jsme měli lahev zahodit. Íráncům se naskytl pohled, který očividně ještě neviděli. Lahev jsem dal na stupačku, přišněroval a nohy jsem si dal na bombu. Se svýma dlouhýma nohama jsem měl kolena skoro až u uší. Zároveň jsem tak přišel o zadní brzdu. A protože přední je spíš na ozdobu, tak jsem zácpami Bandar Abbásu pomalu projížděl tak abych nemusel brzdit. Holt zvyky z Asie jsou už dost natrvalo v mojí krvi. Jak se tvářili Íránci snad ani nemusím psát :-)

Koráb pouště Velbloudi v nás viděli konkurenci a tak povýšeně odcházeli

   Všechno je připravené, takže zase vyrážka . Místní silnice nám berou dech. Krásný hladký asfalt. Řídký provoz a do toho krásně prostorné dva pruhy v každém směru. Silnice jsou tu zajímavě řešené. Protisměrné pruhy jsou stavěné nezávisle na našich, takže většinou je mezi nimi třeba 30m, někdy jede každá po jiné straně údolí a někdy se kříží a jedou vedle sebe prohozené.

   Už během prvního dne na silnici se dějí podivnosti. Jedu si tak s princeznou po silnici a najednou ke mně přijíždí auto. Chlapíci mi ukazujou, ať zastavím, nebo zpomalím. Ok, asi si chtějí povídat. To se stává celkem často a postupem času jsme to začali ignorovat, protože bysme nikam nedojeli. Ale mám dobrou náladu, tak pokecáme. Zpomalím, auto přijede vedle mě, sjede okýnko a přívalu slov se vysune ruka s vychlazenou plechovkou pepsi. Hlava mi to nebere. Za ní ještě nabízí víno z lahve, ale do toho radši nejdu. Přece jen je to země s prohibicí a jako cizinci máme u policie jinej metr než místní.

Pohled z hor Nádherné Íránské silničky nás fakt bavily

  Okraj silnice je podobně jako u nás označený "budícím proužkem". Tady je udělaný tak, že je vyfrézovaný celkem hluboko do silnice. Při přejezdu na tom princezna docela zajímavě tancuje. To mě dost vytrestalo. Jel jsem po krajnici z druhé strany proužku a najednou mám v cestě pneumatiku z náklaďáku. Zleva právě jeden projíždí. Přes proužek se mi moc nechce, aby mě to náhodou neposlalo rovnou pod kola. Mezi proužkem a pneumatikou ještě kousek zbývá, tak to tam pošlu, snad to vyjde. Když už si myslím, že je všechno v pohodě, tak najednou rána jak když mě kopne velbloud. Naštěstí jsem to ustál, ale hned stavím. Nechápu to, prohlížím princeznu a je jasno. Jediná věc, která vyčnívá je startovací páka, která dostala takovou ránu, že je teď ohnutá. Vespina je jinak v pohodě a tak lehce otřesenej pokračuju v jízdě. Pro příště už takovýhle hry hrát nebudu :-)