Tvář slunce Není to políčko pro známku nějaké malé?

Řeším náhradní díl na tuktuka. Jednou z možností co mě napadla je sehnat někoho přímo v Bangkoku, kdo by spojkové pero koupil a poslal. Když jsem oslovil tamní komunitu přistěhovalců na facebooku, tak to vypadalo hodně nadějně. Po tom co mi opravdu uvěřili, že jsme s tukanem v Íránu, tak se nabídlo asi 20 lidí, že to pro nás udělají. Bohužel se to začalo nějak vléci a tak jsem se rozhodl pro plán B - pořídil jsem díl na Ebayi. Tam se objevila jedna v Austrálii a po chvíli přemýšlení jsem ji objednal do Tabrízu, který máme po cestě k hranicím.
Některé výdaje se ukázaly dost neplánované a začal jsem mít obavy o náš rozpočet. Rozhýbal jsem "akci pohled", kdy jsme za 100kč poslali z nějaké země pohled. Na tuhle věc bylo potřeba zakoupit pohledy a zámky. Zatímco nějaké pohledy už jsme měli, známky jsme nějak nemohli nalézt. V Najafabadu jsme vyhledali místní počtu, ale člověk co měl na starosti prodej známek tam nebyl. Po půl hodině se vrátil a jeden z místních nám začal tlumočit. Když jsem se zeptal na známky do Evropy, tak poštmistr jen nechápavě přistrčil aršík známek. Vysvětlil jsem překladateli, že potřebuji vědět, kolik jich mám nalepit na pohled, aby to došlo do Evropy. Po překladu poštmistr otevřel skříň a z ní vyndal další krabici aršíků známek v hodnotách od 50 haléřů po 2 koruny. Celou situaci jsme ještě několikrát zopakovali ve stále stejné podobě. Když už byl stůl kompletně pokrytý známkami, tak jsem to vzdal. Jedna známka ale upoutala mojí pozornost. Známka s názvem Tvář slunce s portrétem Ajatolláha Khomejního pokrývá téměř celou plochu pohledu. Myslím, že by se tam ještě taktak vešla adresa. Okamžitě jsem po ní skočil a koupil jí. Takový srandy za 4kč jsem už dlouho neměl.

Hilton Pětihvězdičkové ubytování

    Při našich výletech se dostáváme kamsi na Íránskou vysočinu. Je tu dost chladno a tak zase jednou za čas stavíme stan. Když už je to skoro hotové, tak se k nám odkudsi přižene Zamyad. Nejpekelnější vůz co jsme kdy potkali. Chlapi, kteří se z něj vyhrnuli nás zvou k sobě domů. Mohla by to být celkem sranda, protože nikdo z nich neumí ani slovo anglicky, ale Kozáčovi se nějak nechce. Chlapi nám vysvětlují, že přijde "Sarde" v podle gest to je v překladu "Kosa jak prase". Děda se rozčiluje a říká něco pěti. Nerozumíme, ale když se Kozlovi nechce... Pak už to chlapíci definitivně nemůžou vydržet a vedou mě k autu, přičemž pořád ukazují pět. Ok, nasedám do auta a nechám se překvapit. Chlapi to se mnou kulí, jako když něco ukradli, buď auto, nebo mě. Během pěti minut dojíždíme k malému údolíčku, kde je ukryté malé políčko s jezírkem a na jeho konci je postavený celtový stan. Ten má uvnitř rozpálený přímotop, na zemi perské koberce a elektrickou lampu. Když mi to předvedou, tak jsem z tohoto Hiltonu absolutně nadšený a děda, který se celou rozčiloval že nechceme k nim domů, konečně září spokojeností.

Policejní svačinka O chleba se s vámi nepodělím, protože ten už jsme sežrali

    Írán má spoustu silničních kontrol. Vždy vás zastaví policie nebo vojáci, občas si jen pokecají, jindy zkontrolují doklady. Po projetí jedné takové kontroly nás dojíždí blikající policejní vůz. S klidem si necháváme znovu zkontrolovat doklady. Vzali si naše pasy a už se s námi moc nebaví. Kontrola se začíná pomalu vléct. Jeden z policistů, který v podstatě dozoruje, jestli neděláme něco podezřelého se najednou ztratí v autě. Když se znovu objeví, tak nám s úsměvem podává svačinu. Vzhledem k tomu, že chleba už byl nakousnutý, tak předpokládáme, že svačina byla jeho vlastní. Kontrola sice trvala asi půl hodiny a během ní se na nás přijelo podívat několik různých pohlavárů, ale nás už nic nedokázalo vyrušit z veselého přežvykování policejní svačinky. Až přijedeme domů tak tohle určitě napíšu do knihy přání policie ČR :D

Krvavá fontána I takhle může vypadat smuteční vzpomínka

    Tryzna za Imáma Hoseiního nás provází stále víc. Cestou potkáváme města zahalená do smutku. Průvody věřících, mrskajících se podivným nástrojem vyrobeným z řetězů a v jednom městě dokonce i s fontánou plnou rudé barvy symbolizující prolitou krev. Nejzajímavější je to ovšem v Tabrízu. Tam je největší krytý bazar na světě. Po jeho chodbách chodí velké zástupy truchlících. V jejich středu jde "předzpěvák", který udává takt a všichni sborově zpívají, bijí se do prsou a posypávají se nasekanou slámou. Na chodbách téměř není k hnutí a ačkoliv těmto zvykům nerozumíme, tak atmosféra je úchvatná. S vyvrcholením těchto oslav se také zvyšuje už tak dost vysoká pohostinnost Íránců. Začalo to tím, že nás majitel restaurace zdarma pohostil ve své restauraci, pak nám nějací lidé na ulici věnovali svou večeři a všude kde jsme se objevili jsme dostali nějaký chleba, nebo čaj. Vyvrcholilo to tím, že jsme si po tři dny nekoupili ani housku. V tu chvíli jsme už byli místními kompletně adoptovaní. Pokaždé když nás někdo obdaroval, tak jsme si jen vyměnili slova díků:"Imám Hosein bratře."

Průvody poutníků Sebemrskání "splachovadlem od záchodu" dokazuje odhodlanost pro věc

V Tabrízu jsme se také naplno rozjeli pátrací akci po nových zimních pneumatikách na tukana. Ty staré už byly natolik sjeté, že z nich čouhal kord a vzduch pomalu unikal. Naše rozmazlenost dosáhla už takové úrovně, že jsme byli rozhodnuti, že až gumy nalezneme, tak z obchodu odejdeme bez placení se slovy "Imám Hosein bratře". Jediná věc, která tomu zabránila byl absolutní nedostatek 12ti palcových pneumatik v Íránu.
Náhradní díl, se kterým jsme se tu měli setkat má zpoždění a 29. října, kdy má dorazit do Tabrízu my musíme asi o 300km dál překračovat hranice. Organizuji přeposlání zásilky do Turecka. Je to trochu problematické, protože to musí udělat odesílatel, ale daří se. Když se pak zpětně dozvídám cenu, tak mi padá čelist. Přítlačná pružina včetně poštovného z Austrálie stála 3500Kč. Její přeposlání do vedlejší země vyšlo na 4500Kč. Prý nějaké celní náklady a podobně. Kdybych to tušil, tak jí nechám Khomejnímu a dám si radši poslat jinou.

Lipová kadidelnice

Inscenace ze života Hoseiního Celé představení rušily jen sáhodlouhé projevy hrdinů, čtené přímo ze scénáře

V srdci bazaaru Průvody zabírají téměř celou chodbu