S tuktukem jsme měli obrovské štěstí. Ještě před odjezdem se mi povedlo kontaktovat člověka, který již něco podobného dělal, jezdili po Asii v tuktucích. Po téhle srandě mu zbyly trosky původních tuktuků a jeden(ten náš), který ještě před nedávnem brumlal. K tomuhle stroji jsme dostali originál doklady, kterých je v Thajsku jako šafránu. Podle našich poznatků bychom téměř nebyli schopni tuktuk s doklady sehnat, nebo jen za velkou sumu. Díky Johne. Aloha.

Kozáč spravující Takhle to vypadá, když je oprava v plném proudu

Odvoz tuktuku je opravdu zábava, ale ještě větší je jeho oprava. Probíhá to asi takhle . Přijede se k opravářovi a ten se na to mrkne - odhadne cenu a že druhý den se jde na to. Druhý den ve 2 je vidět, že sundal kryt motoru a vyndal svíčky. Super. V naší přítomnosti ukáže, že je přední kolo v háji a jde se do krámu, kde povídá: to máte ráfek, gumu, střed, osu. Návrat na servis neboli chodník kousek od krámu. Vše se vymění. Baterka v háji, to už je dál a tak se stará baterka naloží na motorku a už to frčí. Takhle se průběžně za použití majitele nakoupí všechny díly - samozřejmě majitel se nesmí vzdálit, takže si aspoň připadá užitečný, když už se v tom neumí vrtat. Když už to začíná vypadat slibně, tak se pomocí tkaničky do bot tuktuk odtáhne na benzínku, kde se natankuje plyn(ekologicky je to trochu sporné, když se do dvoutaktu nacpe plyn a pak se to hustě zalije olejem). A už to vrčí. Pak se koupí nejdůležitější součástka - lahev rumu, a už se spravujeme i my. Je jasné, že zatímco stroj se pomalu vylepšuje, tak my se rapidně zhoršujeme. První rozjezd musíme nechat na další den.

Řízení je silně o zvyku, alespoň pro mě. Řazení je přímo mezi nohama a vzhledem k tomu, že plyn je jako u motorky na řidítkách, tak řazení musí probíhat levou rukou. Spojka a brzda jsou na podlaze jako u nás. Do toho má tuktuk spoustu čudlíků, které nějak odhalujeme až na jeden.

Kozáč už je spravenej Práce stále probíhají, stadium spravenosti je silně rozdílné

Moje první zkušenost s touto mimozemskou technologií vypadala podle toho. Při řazení mám sundanou nohu z plynu a pořád to řve. Jindy zase stojím na plynu a nejede to. Divný. Přeřazování levačkou taky není zrovna nejplynulejší a do toho kolem provoz, jako když celá ČR vyráží najednou na dovolenou do Chorvatska. Větší ulice má alespoň 4 pruhy v jednom směru a průměrně 3 vozidla na pruh s mumrajem připomínajícím spíš klubko hadů než uhlazené evropské popojíždění. Řízení na levé straně silnice tomu taky úplně nepřidá. A občas to díky speciálně vyladěnému volnoběhu chcípne přímo na křižovatce když skočí zelená. Do toho všeho mi ze zadní sedačky Kozáč říká:"Tady doprava. Tady jsme měli jet doprava!!". Během téhle mojí prvotiny se mě pokouší stopnout babča. Zachránil jsem jí život tím, že jsem nezastavil. Když ne život, tak spodní prádlo určitě.
Už se nemůžu dočkat, až se budeme pokoušet odjet z Bangkoku. Trochu se bojím, že tady budeme celých 5 měsíců bloudit uvězněni provozem.

Na jedné křižovatce čekáme asi 2 minuty na zelenou, tak si hraju a zkouším čudlíky. O křižovatku dál, zase na světlech najednou tuktuk chcípne. Nejde nastartovat a tak ho musíme odtlačit. Po nějaké době se ho podaří nastartovat. Jedem rovnou k jinému opravářovi známému pod jménem Tuktuk doctor. Chlapík se mrkne a hned vidí, že nám teče olej z převodovky a hned to spravuje. S motorem nedělá nic, podle něj je v pohodě. Časem se ptáme na neznámý čudlík a ouha: děti nehrajte si s odloženými čudlíky! Páčka ovládá vypínání přívodu paliva. Než to zdechne, tak celkem kus cesty ujedete :o)

Náš příjezd na hotel je kupodivu celkem v klidu. Každý má si všímá svého a tak vůbec nebudíme pozornost. Při odjezdu mi to chcípne přímo mezi dvěma přeplněnými venkovními hospodami, kam chodíme na snídani a na večeři. Trapas, ale zdá se, že to zaregistrovali asi tak 3 lidi. Během startování si vozítko střelí do výfuku a hned máme plnou pozornost všech 300 lidí, až na dva, které musí křísit ze mdlob. Kdybyste slyšeli o teroristickém útoku na Khaosan Road v Bangkoku, tak víte o co šlo. Náš tuktuk tam získal novou přezdívku: Prďoch.

Něco málo fotografií z našich servisů