Laoská hranice Je tu tak malý provoz, že všechny pruhy přechodu, až na jeden, slouží jako parkoviště pro zaměstnance

    Na hranicích s Laosem se nám přihodila drobná nepříjemnost. Jelikož jsme tu s tuktukem tak trochu nelegálně, tak postrádáme vstupní proclení, které chce chlapík vidět. Nedá si říct a že musíme mít dopis od krále. Král sice s čechama kamarádí, ale že bysme si psali, to si nepamatuju. Na naše argumenty , že je to potřeba pro vstup do země, ale my chceme vystoupit odpovídá ať se tedy vrátíme 600 km do Poi Petu, kde nás vpustili.

Hučíme do něj tak dlouho, až nás nechal jít, že nás stejně bez toho papíru do Laosu nevpustí. To by mohla bejt legrace, protože pak by nás nemusel pustit zpátky a museli bychom žít v bezcelní zóně. Asi bysme si tu zřídili Duty free obchod, ty jsou vždycky nejdražší. Na Laoské straně ale po králi ani nevzdechli a naše soukromá korespondence je už vůbec nezajímá.

V proudech Mekongu se čile rybaří

Vodopády Khone Phapheng

Cesta od hranic vede podél Mekongu. Kdysi tu byl záměr využít této řeky pro lodní dopravu z Číny až do Vietnamu. Překazily jim to vodopády Khone Phapheng a přilehlé. Údajně jedny z nejvodnatějších vodopádů světa. Jsou mezi ostrovy v celé šíři řeky, v tomto případě i s ostrovy asi 8 km. Masy vody, které se tu valí jsou neuvěřitelné. Kousek nad vodopády si vesele rybaří chlapíci na loďce. Očividně vědí co dělají. O 30 km výše přichází naše příležitost užít si také nějakou tu plavbičku. Za řekou se nachází památka Unesco Wat Pho.

Vzhůru na palubu, dálky volají S takovouhle lodí by se dalo jet i na moře :o)

O Laosanech se říká, že jsou líní. Asijské přísloví říká, že Vietnamci rýži sázejí, Kambodžani pozorují jak rýže roste a Laosané už jen její růst poslouchají. Není jasné, jestli je to kvůli této lenosti, nebo z nedostatku představivosti, ale Laos má kartografický fenomén. Vesničky mezi dvěma městečky jsou pojmenované podle vzdálenosti od jednoho z těch míst. Takže mapa se hemží názvy jako Ban Lak 35 - vesnice kilometr 35, Ban Lak 20 vesnice kilometr 20 a podobně. Absolutní zmatek je v tom, že po celém jižním Laosu se dá najít spousta vesnic se stejným názvem, jen je daná vzdálenost počítaná od jiného města. Pro nás to má ještě nevýhodu v tom, že i když je to na značkách napsané latinkou, tak čísla jsou psaná slovy v Laoštině. Musím oprášit znalosti jazyka a najít vesnici 35, kde je přívoz.

 Najít cestu k přívozu nebylo jednoduché. Ve vesnici 35 se ptáme místních kudy se jede na Champasak, a oni vždy jen ukážou od silnice směrem k řece. Přívoz samotný snad nikdo nezná. Když už přemýšlíme o možnosti přeplavat na druhou stranu, tak dostáváme radu, že je to ještě 10km. Oprášení znalostí se nepovedlo úplně, ale 5 jsem trefil :o) U přívozu se nás snaží nacpat s tukem na lodičku, kam se sotva vejde babka se psem(jezevčíkem, vlčák už musí jet sólo jízdu). Chvíli se dohadují po telefonu a pak na nás sází sumu 250 000 kipů(cca 850 kč). Neuvěřitelné. Přejíždíme k velké lodi, která nás uveze určitě. Tam cena klesla na 100 000 (340 kč). To už je celkem přijatelné, ale nedokážu si představit, že by někdo z místních za tu cenu jel. Po zemi se to dá objet, ale vyšlo by to téměř nastejno. Naloďujeme se, ale při nájezdu tukan serval nájezdové  fošínky a opřel se spodkem. Je to prostě divoch. Naštěstí je to kapesní vozítko, na kterém jsou nejtěžší naše krámy a tak není problém ho nadzvednout a odnést. Po příjezdu na místo se dozvídáme, že turistické ceny přívozu jsou téměř desetinásobně vyšší než lokální. To se dalo tušit.

   Wat Pho je skvělý. Narážíme tu na skupinku vojáků z organizace MAG, která má za úkol čistit území zamořená nevybuchlou municí z Vietnamské války. Na Laos bylo svrženo několik set miliónů bomb, vetšinou protipěchotních. Z Laosu se tak stala nejvíce bombardovaná zem světa. Chlapíci chodí s minohledačkou několik metrů před námi a tak chodíme po nejbezpečnějších stezkách v celé oblasti. Když si člověk trochu připlatí, tak mu dokonce prohlédnou i postel, aby neměl příliš lehké spaní.

Pěšinou nejbezpečnější Takovouhle jistotu, že nešlápnu na minu jsem neměl ani doma(to víte máme psa)

Wat Pho Krásná památka procházející částečnou rekonstrukcí

Mírové využití Celkem často munice dostává nový účel. Tady slouží jako zvon v klášteře