Cesta na západ vede přes slavné Varanásí. Já už jsem nejstarší město světa navštívil s nejistým výsledkem a tak je volba na Kozlovi. Město je to opravdu zajímavé, ale turističtí nadhaněči dokážou být opravdu otravní a celý dojem pokazit.
Líbí se mi citát Marka Twaina o Varanásí: "Starší než historie, starší než tradice, starší dokonce než legendy a vypadá dvakrát starší než to všechno dohromady." Jedeme tam, bez toho by prostě výprava nebyla kompletní.
Doprava tady je hodně intenzivní i v bočních ulicích. Projíždíme jednou ulicí za gháty(místa určená ke koupání) a najednou je před námi v ulici jezero. Čím jsme dál, tím je hlubší, bohužel se ztrácí ve tmě a tak netušíme ani jak je dlouhé. Teď je hlavní nezastavit, jestli nám to teď chcípne, tak se jen tak nevyhrabem. Abych s Vespinou někde nežbluňknul, tak táhnu za sebou nohy jako vodní kotvy. Vody je tu asi půl metru. Vespině se dostala až do dynama. Je to tu kousek od Gangy, ale že by voda stoupla až sem do ulic? Vysvětlení je mnohem jednodušší - voda z včerejšího slejváku se nemá kam ztratit - kanály jsou ucpané.
Stará část Varanásí jsou uzounké uličky plné krámků. Parkovat Vespu není problém, ta může být přímo před hotelem, ale tukana sem nedostanem a na silnici je parkování zakázané. Spása přichází v podobě jednoho podnikavého hoteliéra, který nám domlouvá parking u šéfa doma. Je to asi 3 km od hotelu a kdyby se rozhodli, že si tukana nechají, tak s tím nic nenaděláme, protože zapamatovat si cestu v těchhle uličkách je opravdu nad naše síly.
Varanásí to jsou hlavně chrámy, Ganga se svými gháty a náboženskými rituály. Pro zahraniční turisty je po sezóně a s tím se snížil i počet otravů na turistických místech. Tím si u mě tohle město spravilo reputaci :o) Náboženské rituály tu probíhají téměř všude. Na ghátech se lidé obřadně koupou a nabírají si vodu do konývek, aby mohli v chrámech polévat sošky bohů. O kousek dál poutníci podstupují obřadné holení a podstupují spoustu dalších nám záhadných rituálů. Bydlíme kousek od zlatého chrámu, což je místo přístupné pouze pro hinduisty. Běloch smí nahlédnout jen do okrajových částí. V uličkách jsou fronty poutníků, které se táhnou ke každé bráně i několik kilometrů.
Ovšem kromě výše zmíněných věcí je Varanásí známé ještě další věcí - drogy vyrobené z konopí jsou tu nejen legální, ale dokonce i prodávané ve státních obchodech. Naše oblíbené lassí(nápoj z jogurtu) se tu dělá i v módní zelené barvě. Vyzkoušet se má všechno, to je jasné. Nezkusit to je jako jet do Karlových Varů na kolonádu a neochutnat léčivé prameny. Chlapík nám v Bhanglassí shopu namíchal dva šejky("Extra good quality, sir.") a šup tam s tím. Děláme si legraci, jak musíme rychle na hotel, aby nás to nesložilo na ulici.
Na hotelu se nic neděje. To jsme si mohli myslet. Asi nějaká slabota. Po chvíli začínají první příznaky a během pár okamžiků se smějeme ani nevíme čemu. Pak se dostavuje taková ta zvláštní lenost. Chce se mi něco říct Kozlovi, ale jsem línej otevírat hubu. Jde to ještě kousek dál, už se mi ani nechce zvedat ruce a po nějaké chvíli mi přijde nepotřebné i dýchat. To je ale naštěstí automatika. Fakt síla. Ráno jsme měli v plánu odjet, ale vzhledem k tomu, že mám pořád nefunkční periferní vidění a lehce se motám, tak to radši posouváme. Ale co s načatým večerem? No tak nějaká možnost by tu byla, ale to by naše expedice asi zůstala navěky ve Varanásí , až bysme se stali součástí legendy.